Ženy v armádě 21. století mají bezesporu své místo

Ženy projevují zájem o službu v uniformě Armády České republiky čím dál častěji. Přestože pohled na vojákyně prošel v posledních letech velkou proměnou, stále se najdou lidé s názorem, že žena do armády nepatří. Tento postoj ovšem vyvrací fakt, že se procentuální zastoupení žen v AČR zvyšuje a roste také počet žen v důstojnických hodnostech. Ve svých řadách máme nejen velmi schopné zdravotnice, logistky či “finančačky”, ale i řidičky obrněných vozidel, elitní výsadkářky nebo třeba pilotky vrtulníku Mi-17, stíhacího letounu či transportního letounu C-295.

Ženy do armády začala přijímat v únoru roku 1942 československá jednotka budovaná v Sovětském svazu. O rok později už bojovaly v první linii v bitvě u Sokolova. Od té doby uplynulo dlouhých 80 let. V současné době, se svými zhruba 14 procenty, tvoří ženy nedílnou součást Armády ČR. Vojenskou uniformu nosí zhruba 3800 vojákyň z povolání, což znamená, že každý sedmý voják v České republice je žena. Do roku 2030 se počítá, že by jich mohlo být až 4500. V celém rezortu obrany jsou pak čísla ještě vyšší.

Navzdory tomu, že většina vojákyň slouží v nebojových pozicích, tedy v personalistice, zdravotnictví, logistice nebo školství, vstup do armády pro ně znamená absolvovat naprosto stejný výcvik jako muži. První, co od svých instruktorů na kurzu základní přípravy slyší, je: “Zapomeňte na rozdíl mezi mužem a ženou. Tady jste voják.” A v tomto duchu se nese celý výcvik. Odhodlání překonat sama sebe, ambicióznost a snaha vyrovnat se silnějšímu pohlaví pohání ženy vpřed. Najdeme je dnes téměř u každé vojenské jednotky, mezi tankistkami, palubními střelkyněmi, mechaničkami, chemičkami či pyrotechničkami.  

Vojákyně z povolání rozšiřují řady také u elitních bojových jednotek. Není jich mnoho, ale úspěšné příklady dokazují, že se ženy dokáží poprat i s extrémně náročnými fyzickými požadavky. 25. protiletadlová raketová brigáda ve Strakonicích se v roce 2011 pyšnila absolventkou kurzu Komando, jednoho z nejnáročnějších výcviků v české armádě. Tehdy 25letá nadporučice Dana Brožová jako první žena výcvik dokončila, mimo jiné tedy zdolala i trasu dlouhou 150 km během několika dní, s minimem spánku a jídla a třiceti kily na zádech.

Veleúspěšnou ženou je bezesporu Lenka Šmerdová (rozená Mendlíková), která se v roce 2008 stala vůbec první plukovnicí Armády ČR. 8. května 2017 ji bývalý prezident Miloš Zeman povýšil na brigádní generálku. I na tento post dosáhla ze všech vojákyň jako první. Cesta za jejím snem vstoupit do armády však nebyla tak úplně jednoduchá. Vojenské střední školy děvčata v té době nepřijímaly a gen. Šmerdová byla nucena nastoupit na ekonomickou školu. Po maturitě vystudovala spojovací odbornost na vojenské odborné škole, protože ani vysoká vojenská škola dívky neakceptovala. Svou kariéru nastartovala u spojovacího pluku ve Staré Boleslavi, od roku 1996 se pohybovala v oblasti personalistiky. Během své vojenské kariéry vystřídala vícero významných funkcí a neustále doplňovala své vzdělání.

Podstatná část ženského pokolení tvoří i Agenturu komunikačních a informačních systémů (AKIS). K 31.8.2023 zde bylo vojákyněmi obsazeno 180 z celkových 951 pozic vojáků z povolání. Ženy u AKIS působí např. ve funkcích systémových inženýrů, ve správě aplikačního programového vybavení Microsoft nebo jako správkyně informačních a komunikačních technologií. Ty, jenž mají elektro vzdělání, posilují tým spojařů. Jaké to je mít ve svých řadách ženy, prozradil ředitel AKIS, plk. Jelínek: “Ženy u Agentury KIS pracovaly už dávno předtím, než jsem se stal jejím ředitelem. Věřím, že i můj předchůdce by mi dal zapravdu, že přítomnost žen v armádě je přínosná. Jsou pozice, které přímo vyžadují preciznost a jiný způsob myšlení, než jakým disponujeme my muži. V našem kolektivu funguje rovnováha, harmonie, vzájemně si pomáháme a podporujeme se. A tak by to mělo být v každém kolektivu.”

O tom, že jsou vojákyně poutavým tématem, svědčí i seriál Michala Vosky, redaktora iDnes, který svou řadu článků výstižně a souhrnně nazval „Ženy v armádě“.  Již od počátku letošního roku čtenářům poskytuje autentické příběhy žen, které vyměnily civil za armádní uniformu a líbivé, byť často nepohodlné, lodičky za mnohem komfortnější kanady. Na stránkách iDnes se tak čtenáři dočtou například o psovodce Míše, první velitelce armádních hasičů Lence, pilotce Turboletu či Casy Báře nebo třeba zbrojařce a vzpěračce Pavle. Nejnovější článek představuje Karin, příslušnici Agentury komunikačních a informačních systémů, která do armády vstoupila prakticky rovnou z přehlídkového mola v New Yorku. Svou velmi úspěšnou kariéru modelky nahradila spojařinou. Zda se jí v armádě daří stejně jako na mole, se dozvíte zde. 

Další vyzpovídanou zástupkyní AKIS je Michaela Onuferová, povoláním Account Executive pro veřejnou správu v Microsoftu. Není sice vojákyní z povolání, čerstvě ale patří k členům aktivní zálohy. Bude se tak účastnit vojenských cvičení a je připravena v případě potřeby bránit naši vlast se zbraní v ruce. Zde si o Míše můžete přečíst celý článek.

Příběh třetí příslušnice Agentury KIS, která odpovídala na otázky pana Vosky, bude publikován v nejbližších dnech. 

I když jsou v armádě všichni vnímáni především jako vojáci, rozdíly mezi muži a ženami jsou nesmazatelné. A je to dobře, protože se navzájem výborně doplňují. Kde nesedí mužská fyzická síla, ráznost či logické myšlení, nastupuje ženská houževnatost, pečlivost a píle. Přestože ženy v kariéře často brzdí nebo zpomalí mateřské povinnosti, počet důstojnic v AČR nezadržitelně roste. To dokazuje, Tři, dva, jedna, start… AKIS na Sazka – Olympijském vícebojiže vojákyně umí dobře skloubit roli vojenskou a rodičovskou. Lze tedy předpokládat, že s narůstajícím počtem žen ve vojenské uniformě poroste i jejich počet na nejvyšších postech.

Předchozí

AKIS součástí Mistrovství Evropy v autokrosu

Následující

Tři, dva, jedna, start… AKIS na Sazka – Olympijském víceboji