Tým z AKIS vybojoval 2. místo na přeboru ve florbale

Zástupci Agentury komunikačních a informačních systémů opět prokázali bojového sportovního ducha. V turnaji ve florbale, který se konal 28. a 29. února v Olomouci, se jim podařilo obsadit nádherné 2. místo. Rozhovorem s kapitánem týmu Petrem Z., se na chvíli přeneseme do centra dění.

Pane kapitáne, postřehla jsem, že Váš tým na tomto turnaji nastoupil v jiném složení než loni v říjnu, kdy jste excelovali na přeboru pořádaném rezortem Ministerstva obrany. Máte hráče z Olomouce, Lipníka a Přáslavic. Jak tým sestavujete a jakým způsobem probíhá příprava na turnaj?

S odstupem času bych byl s pojmem excelovali maličko skromnější. Ano, turnaj v Praze nám vyšel. V podstatě jako outsiderům se nám podařil takový malý zázrak a stali jsme se černým koněm turnaje. Neříkám, že nezaslouženým, ale tehdy nám sedlo vše, co mělo. Takový výkon, chcete-li úspěch, se bude jen velmi těžko opakovat. Ale zpět k otázce … Ano, bylo nás málo, dokonce nám ráno před turnajem asi 4 lidi odřekli ze zdravotních důvodů, a tak jsme náhodně přibrali hráče, kteří neměli, dle jejich slov, za koho hrát. S kluky z Lipníka jsme počítali, jelikož jsme spolupracující útvary stejného druhu vojska. Navíc já konkrétně jsem z Lipníka vzešel a jak se říká: „Jednou Lipník, vždycky Lipník.“ Vaška P. a Tomáše K. jsem si dokonce ještě pamatoval z doby, kdy jsem tam před více jak deseti lety aktivně sloužil. 
A co se týká přípravy na turnaje … V rámci služebního tělocviku se, bohužel, nelze připravovat, jelikož se dostatečný počet hráčů nikdy nesejde. Ani v rámci kasáren není žádná snaha o pravidelné chození si florbalově zablbnout. Lidi na turnaj sestavujeme ad hoc a hlavním tahounem těchto akcí a celého úspěchu je Radim K. Oslovuje kolegy, kteří florbal aspoň někdy někde amatérsky hráli. Jako třeba já. Nejsem žádný florbalista, jen to jdu občas se starouškama odpoledne ťuknout. My jsme v podstatě, až na výjimky, amatéři, kteří hrají jen pro zábavu.

Sehrání tedy probíhá až během hry přímo na place. To je neuvěřitelné! Vám se tady podařilo tři týmy porazit, s jedním jste remizovali a pouze jeden jediný Vás udolal. K tomu si dovolím podotknout, že šlo o tým z Hranic tvořený profesionálními hráči florbalu. Co podle Vás stojí za Vaším úspěchem? Co je Vaším hnacím motorem?

Těžko říci, co stojí za úspěchem, dá-li se to tak nazvat. V Praze to bylo určitě podcenění našeho „přezrálého obstarožního týmu“. Když ti mladíci vidí, jak se nám už pod tričkem rýsují bříška, zatímco jim tam pulzují pletence svalů, tak nás možná i malinko podcení. Za letošním druhým místem určitě stojí běhavý a obětavý výkon Radima K. a neskutečná snaha všech kluků. Bylo vidět, že nás týmy dost přehrávaly v přechodu přes střední pásmo. Z toho plynuly rychlé protiútoky, kde byli dost často 3 hráči na 2. Hodně střel jsme ale zblokovali nebo je chytil brankář. Pak stačilo pár akcí zakončených gólem a výhra byla naše.

Já jsem měla v uplynulých dvou dnech možnost nasát úžasnou atmosféru přímo na místě. Sledovala jsem část utkání a musím říct, že člověka to úplně pohltí. Ve vzduchu opravdu létají nesmírné emoce. Najednou jsem viděla sebe v sálovkách, zpoceném tričku a s hokejkou v ruce, jak se řítím na soupeřovu branku Jak úspěchy a případné nezdary prožívají hráči v týmu? Kdo u Vás funguje jako podpora ostatních, když se zrovna úplně nedaří podle Vašich představ?

Já jsem hrál za život už mnoho sportů, i když jen amatérsky, a byl jsem v mnoha kolektivech, tak si dovolím mluvit trošku vážně a jako že všechno vím a znám ... Ne, opravdu musím říci, že v týmu nebyl nikdo, kdo by kazil náladu, když se něco nepovedlo. Naopak. Vždy se toho někdo chytl a tým vyburcoval, uklidnil anebo i v pravý čas mlčel, aby se to nepo… ještě víc. Tohle přisuzuji právě tomu vyššímu věku. My už si v šatně děláme srandu z toho, že v propozicích jsme četli, že hráči musí být 40+. Abych byl konkrétní, dvakrát za turnaj jsme vlastně v pěti zápasech nahráli soupeři před naši branku a byl z toho gól. Věřte mi, to Vás srazí k zemi. Jednou jsme ze stavu 2:0 dokázali prohospodařit jasnou výhru do stavu 2:3. Asi 3 minuty před koncem jsme ale pořád věřili a nevzdávali to. Tak trochu náhodný gól jsme nakonec dali a srovnali na 3:3. Takže síla týmu v této oblasti určitě byla. Prostě to nevzdat a jet naplno až do konce.

Na tomto turnaji pořádaném v Olomouci se utkalo pouze šest týmů, šlo o přebor pozemních sil. Oproti tomu na utkání v Praze z loňského října se sjelo týmů šestnáct, tehdy se jednalo o přebor celé Armády České republiky. Je přesto možné, z Vašeho pohledu, tyto dva turnaje nějak porovnat, pokud tedy pomineme odlišnost v počtu soutěžících týmů?

Z pohledu našeho týmu jsme byli v daleko větší pohodě při turnaji v říjnu. Protože teď jsme hráli doma, měli jsme určitě hlavu víc v kanceláři než na palubovce. Jeden náš hráč měl během jediného zápasu přes 20 zmeškaných hovorů. Já osobně jsem šel první den po turnaji ještě odpoledne do kanceláře. Díky tomu taková ta uvolněnost a pohoda v našem týmu byla určitě lepší v Praze. Jiný byl i herní systém. Při hře každý s každým hraje roli každý jeden zápas. Pokud buchnete proti outsiderovi, kterého každý porazil, nemáte pak bodový polštář pro těžší zápasy. Ale systém byl pro všechny stejný, o tomhle to rozhodně nebylo.

Chystá se v dohledné době nějaký další turnaj? Může se Agentura komunikačních a informačních systémů těšit, že ji budete se svým týmem opět reprezentovat?

Už teď víme, že bychom rádi jeli na podzim zase do Prahy, pokud to pracovní vytížení dovolí. A snad se sejdeme i na dalším turnaji v Olomouci, který bude, myslím, 14 dní před tou Prahou.

Takže se máme na co těšit. Chtěl byste ještě závěrem něco vyzdvihnout nebo vzkázat našim čtenářům?

Určitě bych vyzdvihnul kvalitu týmu z Hranic, který nás letos přehrál ve všech směrech. Byli vážně dobří a první místo si skutečně zasloužili. A všem bych popřál hlavně pevné zdraví. Vím moc dobře, o čem mluvím.

Mnohokrát Vám děkuji za Váš čas a příjemný rozhovor, pane kapitáne, a naše čtenáře zvu do fotogalerie na malou ochutnávku ze zápolení týmu AKIS. 

Předchozí

Kdo je připraven, není překvapen aneb AKIS na zimním kurzu přežití

Následující

MDŽ – Oslava žen také u AKIS